Neznám nikoho, komu nikdy neodešel člověk za vyšší nabídkou. Existuje řada teorii a knih o motivaci, vnitřní a vnější, jak a kdy která funguje. Asi víte o čem mluvím.
Neznám nikoho, komu nikdy neodešel člověk za vyšší nabídkou. U některých profesí je dokonce přeplácení na denním pořádku. Zároveň ale patrně většina z náz ví, že jenom o penězích to prostě není. Existuje řada teorii a knih o motivaci, vnitřní a vnější, jak a kdy která funguje. Asi víte o čem mluvím.
❓ Já vám povím krátký příběh z praxe. Začíná nástupem nového kolegy. V předchozím zaměstnání byl z mnoha důvodů velmi nespokojený, a k nám nastupoval s vědomím toho, že dostane o něco menší plat. Líbila se mu naše firemní kultura, způsob, jak přistupujeme k řešení výzev i sami k sobě. Ale stejně. Jeho mzda složené ze základu + osobní variábl + firemní variábl (kvartální !!!) = i při maximu stále níž. Zkušebka utekla jako voda, v té je i variábl opravdu v nízkých procentech, takže měl ještě méně.
❗ Kolega skočil do pozice naplno, okamžitě přišel s novými nápady, zlepšil řadu procesů, prostě trefa. Dávám si pozor na ty kritické první měsíce po nástupu, řeším, chválím, dávám zpětnou vazbu, odměňuji za inovace... Jsem s ním.
👎 Bohužel následující kvartál se neplní a firemní variábl nemohu vyplatit. Nůžky mezi tím, co měl v minulém zaměstnání a u nás, se dále rozevírají. 😦 Bojuji sám se sebou. Nechci o něj přijít, ale bonusy mu dát prostě nemůžu, nebylo by to fér vůči ostatním. Prostě musím dodržet vlastní pravidla. Bavím se o tom s kolegou zcela otevřeně.
📍 Neuplácím, vysvětluji. A stále pochybuji. Bude to stačit?
😇 Na konci roku, který jsme splnili, (a ještě překročili ;) jsem mohl rozdělit zpětně nevyplacené bonusy, k tomu odměny za inovace, sečteno, podtrženo, průměr vyplacené mzdy předčil očekávání a kolega nakonec dostal víc, než čekal. Spokojenost velká na všech stranách.
Ufff. Vyšlo to. Tentokrát. Příště tomu tak být nemusí. Ale vím, že každý takový pozitivní případ vydá za několik negativních. Věřím, že takový by stejně “netáhli” tak, jako kolega z příběhu.
⁉ Vracím se na začátek a ptám se: Jsou peníze vše, proč chodíme do práce? Moje odpověď: Není, a v žebříčku hodnot se propadá přímo úměrně nastavení firmy. Dávám plno energie do budování kultury firmy. Většinou intuitivně, a ne zcela podle nějakých pravidel a cílů, ale cítím, a oči mám otevřené a zajímám se. Vidím na lidech, fungování i výsledcích že to prostě funguje. Pro mě pozitivní motivace a pokračování v „never ending story“.
Autor: Robert Semík
